Fotka na 3D model pomocí AI: co fotit a co dostanete

První překvapení u image-to-3D je, že výsledkem není obrázek. Nahrajete fotku šachové figurky, hračky nebo boty a vrátí se soubor: síť s povrchovou texturou, kterou otevře herní engine, 3D prohlížeč nebo slicer pro tiskárnu. Ve studiu se ve vašem feedu objeví jako karta s nápisem 3D model, formátem souboru a tlačítkem Stáhnout. Ve studiu není žádný otáčivý náhled, takže svůj model poprvé skutečně uvidíte až ve vlastním 3D softwaru. Když to víte, změní se způsob, jak fotku pořizujete a jak volíte nastavení.

Pro koho to je

• Tvůrci her a aplikací, kteří rychle potřebují rekvizity a předměty do pozadí a stejně je potom vyčistí.
• Majitelé obchodů, kteří chtějí vedle fotek nabídnout 3D pohled na produkt.
• Kutilové s tiskárnou, kteří potřebují figurku nebo náhradní díl jako výchozí bod.
• Designéři, kteří si scénu rozvrhují zástupnými předměty, než se cokoli pořádně vymodeluje.

Pokud potřebujete přesné rozměry dílu, který do něčeho musí zapadnout, je to výchozí tvar, ne měření. Víc o tom na konci.

Fotit pro model, ne pro feed

Model čte tvar z obrysu a stínování a povrch maluje z pixelů, které vidí. Funguje proto fotka prostá, rovnoměrná a nudná:

1. 01Jeden předmět, celý, v záběru. Nic neoříznuté, nic před ním, kolem okrajů trochu místa.
2. 02Jednoduché pozadí. List papíru nebo holá zeď. Některé modely zachovají průhlednost vyříznutého obrázku, takže dobrým vstupem je i produktová fotka s už odstraněným pozadím.
3. 03Měkké, rovnoměrné světlo. Tvrdé stíny a jasné odlesky se vmalují do textury, jako by patřily k předmětu. Jeden model má dokonce nastavení pro odstranění vypáleného osvětlení, což napovídá, jak běžný tenhle problém je.
4. 04Třičtvrteční úhel. Fotky přímo zepředu skrývají hloubku. Pohled mírně shora a z boku ukáže najednou přední stranu, jednu stranu i vršek.
5. 05Ostře a správně exponováno. Rozmazání se promění v měkký, hrbolatý povrch.

Fotku zatím nemáte? Funguje i obrázek z AI, pokud se drží týchž pravidel. Požádejte o samotný předmět na jednoduchém světle šedém pozadí v měkkém studiovém světle, formulace najdete v návodu k produktovým fotkám.

Jedna fotka, nebo víc

Z jediné fotky si musí model zadní stranu vymyslet. U souměrných věcí (váza, hrnek, šachová figurka) to zvládá dobře, hůř u všeho, co má záda jiná než přední stranu. Několik modelů bere víc obrázků: multi-view modely chtějí dvě až čtyři fotky téhož předmětu z různých stran v daném pořadí, třeba zepředu, zleva, zezadu, zprava, jiné přijmou hrst referenčních obrázků v libovolném pořadí. V každém záběru stejné světlo, stejná vzdálenost, stejné pozadí. Když záleží na zadní straně, extra fotky se vyplatí.

Nastavení, která mění soubor

Otevřete u 3D modelu Pokročilé a uvidíte volby, které znějí technicky, ale odpovídají jednoduchým rozhodnutím. Ne každý model má všechny, tady jsou ty nejčastější:

• Počet polygonů nebo ploch. Z kolika ploch se síť skládá. Vysoký pro detailní rendery, nízký pro hru nebo webový prohlížeč, kde musí soubor zůstat lehký. Některé modely nabízejí i low-poly režim.
• Topologie ze čtyřúhelníků nebo trojúhelníků. Čtyřúhelníky se snáz upravují a sochají, trojúhelníky nakonec používá většina herních enginů. Pokud na modelu chcete dál pracovat, zvolte čtyřúhelníky.
• Textura a PBR. Textura je namalovaný povrch. PBR přidává další mapy (drsnost, kovovost a podobně), díky nimž předmět ve 3D scéně správně reaguje na světlo. Vypněte ho, jen když texturu uděláte sami.
• Formát souboru. Alespoň jeden model dovoluje zvolit GLB, USDZ, FBX, OBJ nebo STL. GLB je bezpečná výchozí volba pro web a většinu prohlížečů, USDZ pro AR v telefonu, STL pro tiskárnu.
• Symetrie, velikost a orientace. Symetrie pomáhá u tváří a vozidel, volba reálné velikosti předmět přeškáluje na věrohodné rozměry a volba orientace ho natočí podle vaší fotky.

Postavy: póza a rigging

U postavy tvaru člověka nebo tvora hledejte volbu pózy. Neutrální A-póza nebo T-póza s rozpaženýma rukama je to, co animační nástroje očekávají, a model generující v téhle póze ušetří pozdější přepózování. Alespoň jeden model umí humanoidní postavu i automaticky rigovat a použít jednoduché animace chůze a běhu, což stačí k vyzkoušení postavy ve herní scéně. Postava nakreslená na vašem obrázku v dynamické póze nemusí vždy vyjít neutrálně, nejlépe proto funguje pohled zepředu s rukama mírně od těla.

Co image-to-3D neumí

Nevidí to, co fotka neukazuje. Skryté strany, spodek a vnitřek hrnku jsou odhad, stejně jako tenké části, třeba řemínky, antény a mezery mezi prsty, které často vyjdou slepené nebo chybí. Sklo, zrcadla a chrom tvar mátou, protože ukazují své okolí místo sebe. Drobný text a loga na povrchu se změní ve šmouhy. Velikosti jsou věrohodné, ne změřené: díl, který musí zapadnout do skutečného otvoru, je nutné zkontrolovat a opravit v CADu nebo editoru sítí. Soubor určený k tisku je dobré před tiskem zkontrolovat ve slicerech. A protože studio nemá 3D prohlížeč, každá kontrola se děje až po stažení.

Existuje i opačný směr: některé modely staví síť jen z textového promptu a jsou uvedeny jako 3D z textu. Platí tu i náš článek o psaní promptů pro obrázky: pojmenujte předmět, jeho materiál a styl. Až bude fotka připravená, otevřete studio, vyberte model image-to-3D a fotku přidejte tlačítkem + Obrázek.